INFORMACE O OBCI
Historie
Historie obce
Historie obce v letech 1961 - 2001
Obec Útěchov leží 2 km jižně od Moravské Třebové v údolí, které se táhne od jihu na sever a protéká jím říčka Třebůvka. Východní stranu obce tvoří svah Kamenné hory sklánějící se na západ, jejíž nejvyšší bod leží ve výšce 577 metrů. Odbočkou tohoto pohoří na západ je tzv. Kouzelná hora (název pochází ze staroněmeckého slova gickseln nebo gugeln, tj. kouzlit). Podle svého zvláštního tvaru ji obyvatelé nazývali také "Ošatkovou horou". Předpokládalo se, že na jejím, jakoby lidskou rukou zformovaném vrcholku, se nalézalo v pohanské době obětní místo. Podle jiné verze byla hora kdysi opevněna, aby poskytovala obyvatelům útočiště.
Ve sbírce A. Czernyho se zachovala pověst o vzniku Kouzelné hory - je prý dílem ďábla, který se jednou rozhodl Útěchov zasypat a navždy jej zničit. Právě když se svou čertovskou družinou přilétal k obci, začalo na zvonici vyzvánět poledne. Zvuk zvonu zlomil moc ďábla, který se hned obrátil na útěk. Přitom mu z rukou padaly obrovské kameny a tak vznikla Kouzelná hora. Pásmo Kamenné hory patří do období křídy. Pohoří je tvořeno pískovci a opukou, které se hnojně používaly jako stavební materiál. Mnohé kamenolomy, které se zde po dlouhá léta provozovaly, přinesly jejím majitelům dobré příjmy. V pískovci se nacházejí četné otisky koster mořských živočichů. Jižní strana obce leží na úpatí Panského vrchu vysokého 425 metrů z velké části dnes pokrytého lesem. Západ obce tvoří zvlněná krajina, jak již říká název "Ovčácké údolí dnes zvané Ovčiny" a geologicky patřící do období permu (v této oblasti se dříve rozkládaly pastviny pro obce). Archeologické nálezy svědčí o osídlení již v mladší době kamenné. V muzeu v Moravské Třebové jsou uloženy nálezy z katastru obce Útěchov: podlouhlý kamenný drtič elipsovitého průřezu, délka l0 cm, větší průměr 6 cm, menší průměr 4 cm, inv.č.A18, Josef Horký jej zařadil do neolitu, kamenné kruhové drtidlo ze slepence, průměr 16cm, výška 7 cm, inv.č.A17, též Josefem Horkým zařazeno do neolitu. Další dvě kamenné industrie uložené v muzeu, které byly nalezeny v blízké obci Dlouhá Loučka, což je pro region třebovska druhá největší nálezová frekvence ze stejného období, dává podklad k oprávněnému tvrzení o výskytu člověka v prostoru obce v období neolitu, neboť nálezy mají sídlištní charakter. Nejstarší zmínkou o historickém výskytu člověka v regionu obce Útěchov jsou úvahy a výzkum význačného archeologa Freisinga Beningera. Tento archeolog proslul svými pracemi a výzkumy na jižní Moravě, kde se zabýval především výzkumem paleolitu. V období druhé světové války prováděl výzkumy spojené se stavbou dálnice Vratislav-Vídeň. Vyslovil domněnku o výskytu paleolitického člověka v lokalitě Útěchov-Hrádek-Dlouhá Loučka. Na základě sběru velkého množství úlomků silně patinovaného rohovce (v lokalitě Hrádek 169 kg) vyslovil domněnku o lovecké stanici v době aurignacienu (-35 tis.let)v tomto prostoru.Rohovec se pravěku používal jako méně kvalitní náhrada severského pazourku a při jeho zpracování vznikalo velké množství odpadu. Obdobný nález učinil i na lokalitě poblíž valů hradiska u Mařína. V poválečné době však byly jeho závěry brány s určitou rezervou. Mezi obcemi Útěchov a Dlouhou Loučkou, na pahorku dodnes zvaném Hrádek, stávalo hradiště v době slovanské již jednoznačně prokázané osídlení, v závěru této doby, v době břetislavské, vzniká zde hradiště, mající vztah k hradišti na Mařínu. Toto jednoznačně hovoří o slovanském původu Útěchova a pevné sociální a ekonomické hierarchii v tomto období na této lokalitě. Na slovanský původ Útěchova ukazuje i toponomasticky název obce končící na -ov. Později dochází k vývoji hradiska ke středověkému hradu. Dochází k přebudování fortifikace. Jsou hloubeny příkopy, navršeny nové valy a těleso hradu a předhradí vyzdviženo. Tím se dostává starší keramika na povrch a je zajímavé, že nálezy slovanské, starší keramiky, jsou mnohem četnější než keramiky středověké. Stavební hlína byla kopána v bezprostředním okolí hradiště, dodnes dobře patrné výkopy a záseky v okolí, později tyto zaplaveny vodou. Byla vybudována přístupová hráz a komunikační zásek k Mařínu. Středověký hrad byl důležitým mocenským centrem, neboť jeho rozměry jsou na toto období impozantní, byl zřejmě centrem moci před příchodem Rýzmburků. Na celé ploše předhradí jsou stopy po požáru, zřejmě následky dobývání hradu. Malé množství středověkých nálezů ukazuje na krátké trvání fáze hradu. Oblast Moravskotřebovska byla kolonizována kolem poloviny 13. století, Borešem z Rýzmburka, který ji dostal za věrné služby Václavu I., který povolal kolonisty ze středního Německa, aby vykáceli lesy a osídlili i méně výhodné polohy. První písemná zmínka o naší obci je z roku 1365. Když po vymření moravské větve Rýzmburků, připadlo panství v roce 1325 jako odúmrť moravskému markraběti a ten je v roce 1327 zastavil Jindřichu z Lipé. V roce 1365 pak Jindřich prodává panství moravskému markraběti Janu Jindřichu Lucemburskému. Listina obsahuje výčet vesnic, mezi nimiž je jmenován i Vthysdorf tehdejší Útěchov (Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX. 389 a 390). Jak přišla obec ke jménu "Útěchov" německy zvaný "Uttigsdorf" není dobře známo. V listině L.B. VIII 220 z roku 1938 stojí: "Ucyechov cem Curia ebidem Feudali ad castrum pertinente" - Útěchov spolu s lenním dvorem, který se táhne až k hradu (pravděpodobně výše zmíněná tvrz). V roce 1465
se v listinách objevuje Hinkonis do Vtiechuow jako biskupský lenní pán v Bgezdu u Modřic, tak je také předpokládáno, že rytíř z Utiechuow byl nositelem léna Moravskotřebovského panství a vesnicím a dvorům přikládal svoje jméno. Nejstarší budovou obce je lenní dvůr, dřívější sídlo leníků vrchnosti z Moravské Třebové. Patřil již kolem roku 1398 i se dvěma panskými mlýny, mlýnem na prach (dům čp. 20.) a kamenným mlýnem (dům čp. 45) k vrchnostenskému dvoru v Moravské Třebové. Prvním majitelem uváděným v dokumentech je kolem roku 1465 právě rytíř Jindřich z Útěchova. Jeho nástupce byl Mole von Múhlradlitz. Ten pocházel ze starého slezského rodu s vlastním erbem. V jeho horní části byly stříbrné růže na červeném podkladě, spodní polovina byla rozdělená jako šachovnice na černé a stříbrné čtverce. Jako klenot měli tři červená pera na stříbrných parohách. Kolem roku 1596 byl dvůr ve vlastnictví Hurrberga von Belzdorfa a kolem roku 1605 pak Sebastiana Reichenbacha z Reichenbachu, který byl pohřben v blízkém Boršově. Z jeho hrobu se dochovala původní náhrobní deska, která je uložena v boršovském kostele.
Když v roce 1486 koupil Moravskotřebovské panství Ladislav Velen z Boskovic od Heralta z Kunštátu, obnovil ztracené pravomoci útěchovského dědičného rychtáře. V roce 1612 pak koupil dědičnou rychtu Ladislav Velen pán z Moravské Třebové, ze Žerotína a Černé hory a sjednotil ji s lenním dvorem. Jmenovaný Ladislav Velen se zúčastnil povstání českých knížat proti císaři Ferdinandovi II. V důsledku zrady Karla Lichtensteina bylo spiknutí odhaleno a jeho účastníci popraveni. Moravskotřebovský pán Ladislav Velen musel hledat záchranu své osoby v emigraci. Jeho majetek byl zastaven a císař jej udělil lénem zrádci Karlu Lichtensteinovi. Ten následně zvýšil robotní povinnosti místním obyvatelům teď už svým poddaným.
Před obdobím třicetileté války byly v obci Útěchov, jako i ve většině okolních obcí v důsledku kácení lesa malé rozlohy lesních porostů. Les byl zatlačen na nejnepřístupnější svahy Kamenné hory a na bažinaté půdy a vesměs byl majetkem vrchnosti.
Během třicetileté války pole zpustla a zarostla lebedou. Nebyl lid, který by je obdělával a udržoval. Lesní porost se začal rozšiřovat a lesní plochy tak pokryly dřívější pole a pastviny. Když se pak válečné poměry uklidnily a rolníci chtěli získat pole zpátky - nová vrchnost "Lichtensteinové" považovali všechny lesy za své vlastnictví a přísně přikázali proto svým správcům (lesním jezdcům - hajným) zabránit jakémukoliv mýcení lesa. Rolníci se začali dovolávat svého starého práva na půdu, neboť ji nerušeně používali a vlastnili od nejstarších dob. Bouřili se tedy a požadovali zrušení práva vrchnosti k mýcení lesa. Trvalo, ale ještě dlouho než určená komise při své 14-ti denní pochůzce po hranicích pozemků, uznala jejich nároky a dopomohla rolníkům zpátky k jejich půdě. V době třicetileté války bylo v obci 21 domů, z toho 7 opuštěných a zbývajících 14 sice obydlených, ale jejich majitelé zcela ožebračeni. Jak Švédové, tak i císařské vojsko si na obyvatelích vynucovali potraviny, krmení pro koně a peníze. Mnozí pak byli zabiti, protože už neměli nic, čím by drancující vojáky uspokojili. Rolníci neměli dobytek a koně, aby mohli obdělávat pole a chybělo jim osivo. V roce 1657 pak bylo vykazováno v listinách 17 statků a 9 domkařů. Několik statků však nebylo obydleno a jejich půda ležela ladem. Zvláště krutá zima byla v roce 1708. Pomrzly ovocné stromy, ale i porosty lesních stromů utrpěly velké škody. Mnoho lidí a zvířat podlehlo mrazům, dokonce i ryby v potocích a rybních uhynuly, protože voda zamrzla až na dno. A v následujícím podzimu pak trvalo stálé teplé počasí, že začaly kvést stromy a na jejích větvích byly květy i ovoce zárověň. V roce 1715 byla obec Útěchov stižena morovou epidemií. Traduje se, že se v květnu roku 1715 přestěhoval do Moravské Třebové bohatý saský zlatník Kaspar Zittl, který nemoc zavlekl. V několika málo dnech padla za oběť moru celá jeho rodina a nemoc se rozšířila po celém městě a postihla i okolní vesnice. Černá nemoc pominula až v roce 1716. Útěchov byl převážně zemědělskou obcí. Chovaly se zde v hojné míře ovce, které zde měly hojnost pastvin. Na polích se pěstovalo žito, proso, oves a len. V Tereziánském přiznání k dani v roce 1749 je uvedeno: "Tato obec je položena vysoko v horách v údolí, její pole jsou většinou písčitá, plná drobných kamenů. Na mnoho polí se dá hnůj vyvézt jen na zpola naloženém voze vytaženém nahoru a úroda se odnáší na zádech nebo se sváží sáněmi a vozem za nebezpečí, že se převrhnou. Žádná pšenice, žádné proso, jen špatný oves a špatné žito s krátkými stébly a lněné semeno až 9 metzů. Polovina polí musí zůstat ležet ladem. Len je již po mnoho let špatný, škoda drahého lněného semene". Od počátku 18.století byly na území obce podnikány pokusy o těžbu hnědého uhlí. Nejdříve lichtensteinskou vrchností a později moravskotřebovským továrníkem Franzem Sal. Steinbrecherem. V obci byly dva mlýny. Dolní mlýn čp. 45 byl nazýván "Kamenný mlýn", protože byl postaven z hranatých kamenů. Údajně byl zřízen v roce 1300 a tehdy to byla jen dřevěná budova. Do roku 1756 patřil vrchnosti. S budovou mlýna byla spojena i pila. Po roce 1945 už nebyl mlýn uveden do provozu a jeho budova značně chátrala. Budova byla zrekonstruována v roce 1996 a slouží místní firmě podnikající v kovovýrobě. Horní mlýn čp. 20 se nazýval "Mlýn na prach", protože za dob třicetileté války zde Švédové mleli střelný prach. Podobně jako Kamenný mlýn byl vybudován kolem roku 1300 a byl v majetku vrchnosti. Do dnešních dob se jeho budova nedochovala. Na jeho místě dnes stojí nový rodinný domek. K tomuto mlýnu se váže pověst o hastrmanovi, který se zde zdržoval. Rád prováděl mlýnské chase nepěknou neplechu. Rozhodli se tedy, že hastrmana chytí a dají mu za vyučenou. Ten jim však dlouhou dobu unikal až jednou za bouřlivé noci, kdy blesky křižovaly oblohu, spatřili hastrmana, jak něco kutí u jezu. Opatrně se k němu přiblížili, hastrmana chytili, svázali lýkovými provazy a pověsili ho na tyč nad pec v místnosti na obsluhu mlýnského kola. Hastrman prosil a sliboval, jen aby jej pustili. Ale mlýnská chasa si dobře pamatovala na jeho různé poťouchlosti, které jim dříve tropil, a proto byli neoblomní. Hastrmánek se začal sesychat, ze šosu mu už ani nekáplo. Zanedlouho nato se ve mlýně objevil divný pocestný v dlouhém černém kabátě s kloboukem se širokou střechou, hlas měl divný skřehotavý. Ten mlýnské chase poradil, aby hastrmana přikovali pořádnými železnými řetězy, jinak že jim uteče. Když tak udělali, hastrman jim pod rukama zmizel. Nyní mlýnská chasa pochopila, že divný pocestný byl také hastrman, který přišel svého druha vysvobodit. Od té doby se hastrman na mlýně neukázal, tolik pověst. A opět nastaly válečné časy. V roce 1758 král Fridrich II. pruský, musel zanechat obléhání Olomouce, protože obležené rakouské posádce přispěchal na pomoc se svým vojskem rakouský generál Gideon von Laudon. Fridrich II. ustupoval zpět se svým vojskem směrem na Moravskou Třebovou. Zde pochopil, že se dále na svém ústupu s početným vojskem rychle nedostane přes hřeben blízkého Hřebče, který mu stál v cestě. Rozhodl se pro cestu přes Útěchov, Dlouhou Loučku a Křenov do Svitav, což se mu podařilo s velkými potížemi za častých srážek s oddíly rakouských vojsk. Tak unikl jen o vlásek "Pasti na myši v kotlině Moravské Třebové", jak sám později přiznal. Obce, přes které jeho vojsko táhlo už takové štěstí neměly. Znovu byly vyrabovány a poničeny. Další válečné pohromy nastaly v zimních měsících roku 1800, kdy krajinou táhly Francouzi poražená ruská vojska zpět. Přes 40000 unavených, hladových a zmrzlých vojáků bralo vše, co jim pod ruku přišlo. V tlupách napadali vesnice, kde zabíjeli dobytek, brali koně, drancovali majetek a zle zacházeli s obyvatelstvem. V patách za ruskými vojáky pak znovu přišla černá nemoc - mor, kterému mnoho lidu padlo za oběť.
Každý pán, který chtěl na svém panství založit novou obec se musel nejdříve porozhlédnout po vhodném člověku, který se mu zavázal, že sežene potřebné osadníky. Říkalo se mu "lokátor". Za jeho snahu při zakládání nové obce, mu pak byla přiznána různá privilegia a byl do jisté míry zástupcem vrchnosti. Jeho povinností bylo vybírání daní za příslušnou oblast. Ta se vypočítávala podle přidělené půdy. Dále mu pán udělil právo na jisté živnosti. V Útěchově to bylo výčepní a řeznické právo. Lokátor byl osvobozen od roboty a kromě toho obdržel svobodně "dědičnou rychtu", nižší soudcovský úřad a určitý počet lánů. Protože soudcovský úřad býval dědičný, nazývali se lokátoři "dědičnými rychtáři". Byl to nejvlivnější a nejzámožnější muž obce a tak se v průběhu doby vyvinulo u dědičných rychtářů vznešené stavovské vědomí, vznikl určitý druh selské aristokracie. Majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen z Boskovic zaručil dědičnému rychtáři v Útěchově tato privilegia: Měl svobodnou rychtu, k tomu l lán pole a každý třetí fenik ze soudů. Jestliže musí rychtář s pánem táhnout do války má mlynář rychtáři pomoci třetím fenikem. Také dvě louky na sečení musí dát rychtáři a dále pro jeho potřebu musí mlít, jinak ale nic.
Zvyky a obyčeje původního německého obyvatelstva obsahovaly mnohé z dob pohanských předků a byly podobné jako zvyky a obyčeje českého lidu. V průběhu stále se jen málo měnily.
Na podzim, když se kopaly brambory, zapalovaly se ohně a z pastvin znělo bučení dobytka a halekání pastevců. Nastával dlouhý zimní čas, kdy se v selských chalupách scházeli lidé na dračku peří, pletly se koše, bzučely kolovrátky a při světle loučí se vyprávěly pověsti a zpívaly písně, které přecházely s pokolení na pokolení. Začátkem prosince táhl vesnicí Mikuláš a o vánocích byl v každé chalupě vánoční stromek. Po štědré večeři šli mladí i staří společně do kostela na půlnoční mši. Na Štěpána měnilo služebnictvo svá místa a pilo se "Štěpánské víno". Na Silvestra se provádělo lití olova a házení střevícem, zapalovaly se svíčky, které pluly na vodě, aby se lidé dozvěděli, co je v budoucnosti čeká. Na Tři krále pak hospodyně pokropily místnosti svěcenou vodou a namalovaly na dveře znaky tři králů, aby zabránily zlým duchům vstoupit dovnitř. Na masopust zabil každý sedlák alespoň jedno prase a uspořádal hostinu zvanou "Sautanz" (tanec prasete). Známé a příbuzné pak obdaroval jitrnicemi, kroupovou polévkou, klobásami a masem. V posledních třech dnech masopustu se konaly různé maškarády jako jízda na koni, stínání hlavy apod. Masopust byl zakončen tancem "pohříbávání basy". Na Popeleční středu spěchali všichni kajícně do kostela v blízkém Boršově, aby se mohli pomazat popelem. Na Květnou neděli byly svěceny "květy" (vrbové kočičky) a na Velikonoční neděli byly s kříži z dřevěných třísek neseny na pole, v určitém počtu a uspořádání zasunuty do mladého obilí (znamenalo to úpěnlivou prosbu o požehnání nebe za dobrou úrodu). Od Zeleného čtvrtka do soboty zněly místo zvonů řehtačky. Na velikonoční pondělí příslušelo chlapcům právo dívky šlehat spletenými vrbovými proutky. Za to dostaly "velikonoční pálenku", ale musely dát chlapcům barevné velikonoční vajíčko. V noci z 30. 4. na 1. 5. se obkládaly prahy dveří od chlévů a hromady hnoje hruškovým proutím, aby se zadržely čarodějnice, které té noci létaly vzduchem na košťatech. Začátkem května postavili chlapci ozdobený stromek na vysokou tyč (májka) a za všeobecného veselí jej potom v následující neděli skáceli. Na svatého Jana plápolaly na horách svatojánské ohně a sbírali se všelijaké léčivé byliny, které měly té noci kouzelnou moc. V této době se otevírala zem a z ní vystupovaly ukryté poklady. V říjnu se pak slavilo posvícení. Hospodyně zařízla "posvícenskou husu" a napekla posvícenské koláče. Na Vše svaté se hroby zemřelých zdobily květinami a svíčkami.
Až do roku 1873 patřil Útěchov, pokud jde o školu do sousedního Boršova. Cesta do školy byla delší než 2 km a nebylo divu, že malí školáci zvláště za tuhé zimy, když často sněhové závěje neumožňovaly normální chůzi, se do školy ani nedostali. Obec proto koupila dům čp. 61 a zřídila v něm školu. První vyučování v ní začalo 10. září 1873 a průměrný počet dětí byl 90. Budova, ale neodpovídala svému účelu, obec v roce 1913 postavila novou školu se dvěma třídami, kabinetem na školní pomůcky, bytem pro řídícího a obecní kanceláří. Ve dvoře byla postavena prádelna a kůlna na palivo. Cvičiště a školní zahrada měly rozlohu 37,5 arů.
Obec neměla nikdy vlastní kostel, nýbrž jen zvonici. Ráno, v poledne a večer zněl zvonek na věži a svolával lidi k pobožnosti. Předpokládá se, že původní zvonice byla dřevěná, až později byla zbudována zděná, která se nám dochovala do dnešní doby. Na jejím zvonu je letopočet odlití 1766. Podle odhadu znalce je možné určit stáří objektu na 250 roků. V současnosti je zvonice v havarijním stavu a nevyužívá se ke zvonění.
Památníků, které připomínají uplynulé časy, nebylo v naší obci mnoho. Do dnešních dob se zachovaly tři kamenné kříže. Tyto kříže jsou si nápadně podobné a všechny jsou zhotoveny z jemně zrnitého pískovce. Byly patrně vytvořeny stejným tvůrcem. Umělecky nejlépe provedený kamenný kříž je na dvoře před čp. 45 (Kamenný mlýn) a ukazuje postavu Krista a plastický obraz boží matky. Uprostřed vidíme mučicí nástroje: kopí, oštěp se zápalnou hubkou a oprátkou, potom bič, metlu a řetěz. Na podstavci je pak v německém jazyce nápis:
Po bídě a utrpení přijde útěcha a radost. Ach, pane Ježíši Kriste, ke kterému se uchyluji. V obci bylo 19 domů, které měly ve svých štítech runová znamení.
Původní lenní dvůr v Útěchově čp. 13 byl v roce 1919 spolu s příslušnými poli vyvlastněn - ty byly při půdní reformě prodány dlouhodobým nájemcům. Část budovy byla přenechána správě knížete Lichtensteina jako byt pro jeho úředníky a hajné. Za stájí byly zřízeny tři nové domy a velká stodola byla pronajata 17 nájemcům z obce. Na podzim roku 1926 shořela a nebyla už nikdy obnovena.
Od roku 1887 působil v obci sbor dobrovolných hasičů, od roku 1904 Svaz Němců, od roku 1920 Spolek malorolníků a domkařů, od roku 1922 Spolek zemědělců a od roku 1926 pak tělocvičný spolek, který od Československého státu obdržel 1000,-Kč na tělocvičné nářadí. Z politických stran byl zastoupen "Bund der Landwirte" od roku 1924.
Podrobnější zmínky o činnosti jsou jen o spolku dobrovolných hasičů. Popisují jejich vybavení, účast na likvidaci požárů v obci a v okolí. Pýchou spolku byla motorová stříkačka od firmy Rosenberger v Linci o síle 25 koňských sil. K 50. výročí založení v roce 1937 byl založen Dívčí hasičský spolek.
V roce 1906 vzniká v obci záložna.
Třebůvka, která protéká obcí je v létě klidným potůčkem, ale na jaře při náhlém tání nebo za prudké bouřky se silným lijákem, se změní v divoký vodní tok, který dokáže způsobit velké škody.
V roce 1935 byla provedena její regulace. Projekt vytvořil Ing. Fuchs z Brna a dohled nad stavebními pracemi měl nejmenovaný český stavitel z Přerova. Dělníky na stavbě byli lidé z Útěchova a Dlouhé Loučky. Muselo být postaveno pět mostů a tři lávky. Aby byla zajištěna potřebná voda pro praní prádla byly do řečiště vloženy cementové trubky a ze břehu k nim vedly cementové schůdky. Řečiště mělo u dna šířku přes 2 metry a nahoře 6 metrů. Přesto se stávalo, že při silných déletrvajících deštích stoupla voda až na samý okraj břehu potoka.
V první světové válce v letech 1914 -1918 byla velká část mužů z obce povolána do vojenské služby, bít se za císaře pána. Z války se jich nevrátilo domů 13. Obec jim na jejich památku postavila pomník, který byl později novým českým obyvatelstvem změněn na pomník za padlé sovětské hrdiny.
II. světová válka - počátkem třicátých let 20. století se v Německu dostává k moci Hitler a začíná budovat "Velkoněmeckou říši". Nároky této říše na území druhých států brzy vyjdou najevo. Německá menšina žijící na území Československého státu se začíná cítit utlačovaná a zesiluje svůj tlak za připojení k říši. Po potupné Mnichovské dohodě v roce 1938 se velká část našeho státu (tzv."Sudety") připojuje k Velkoněmecké říši. Obec Útěchov byla v té době součástí "Sudet". V roce 1939 pak začala II. světová válka a po vítězných taženích německých vojsk se situace na frontě obrací a pro německý národ nastaly horší časy, než jaké jim nacistická propaganda slibovala. Byly zavedeny potravinové lístky, sedláci museli odvádět obilí, brambory, dobytek a krmivo. Bez povolení se nesmělo nic prodat ani zabít doma prase. Tak se pro obyvatele obce táhly válečné roky, už bez naděje na vítězství. Počátkem března roku 1945 se jako první v obci objevila kolona vězňů z Ratiboře, která zde zůstala 4 týdny, než se vydala na další pochod. Pak přišla část poraženého německého vojska, která v obci zanechala svoji výzbroj - houfnice, pancéřové pěsti a všelijaké další zbraně.
10. května 1945 přišli Rusové a právy nad obcí se ujali čeští komisaři. Německému obyvatelstvu se v této době jistě nežilo lehce, ale hlásili se k národu, který rozpoutal nejhorší válku v dějinách lidstva a kterému v roce 1938 přísahali svoji věrnost. Rozhodnutím vítězných mocností bylo ustanoveno obnovení Československého státu s původními hranicemi, které platily před Mnichovskou dohodou. V roce 1946 byla převážná většina německého obyvatelstva odsunuta na území poválečného Německa. Historické údaje byly z velké části čerpány z kopie německé kroniky obce Útěchov, originál této kroniky je uložen v archívu kulturního střediska Hřebečského domovského spolku v Goppingenu.
Na konci II. světové války v květnu 1945 se začíná psát další část historie naší obce. 27. července 1945, byla Okresním národním výborem, který byl toho času v Jevíčku, jmenována tzv. "Správní komise" pro správu obce Útěchova, která se starala o záležitosti obce a řídila její osidlování českým obyvatelstvem. První osídlenci přicházejí do obce již v květnu 1945. Většina se zde neusazuje trvale. Brzy odcházejí do dalších vysídlených vesnic. Tehdy se jim říkalo zlatokopové. Trvale zde zůstávají osídlenci, kteří přicházejí ke konci roku 1945 a osídlují hospodářské usedlosti zkonfiskované německým obyvatelům dle zákona.
Jedná se celkem o 14 rodin. Všechny zůstaly v obci už trvale a jejich potomci, zde žijí v dnešní době. V prosinci 1945 se narodilo první dítě - nový občan Útěchova.
26. května v roce 1946 se konaly volby do NV. V obci Útěchov bylo zvoleno 12 členů MNV. Z toho 11 hlasů dostali kandidáti KSČ a l hlas připadl straně ČSNS. Po zvolení členů MNV se ustavuje Jednotný svaz českých zemědělců. Dále je založena Místní rolnická komise a Mimořádná vyživovací komise, které mají za úkol rozepisování kontingentů osevních ploch, zajišťování dobytka pro povinné dodávky, přesunu dobytka v obcích, administrativní práce při správě obce a zásobování obyvatelstva obuví a textilem. Nový školní 1946-47 rok začal v místní škole 2 září s 22 žáky z toho bylo 15 chlapců a 7 dívek. Vyučovali dva učitelé a na výuku náboženství dojížděl pan farář z Křenova. Byly přijaty 3 děti německé národnosti, dvě z nich později přesídlily do Německa. V průběhu roku se narodilo 6 dětí (4 chlapci a 2 dívky).
V roce 1946 je v obci založen hasičský sbor. Pokračuje osídlování obce. Osídlenci pocházejí převážně z okolí Boskovicka, Žďárska a Prostějovska a nářečí převládá malohanácké.
V roce 1947 bylo Pozemkovým fondem nařízeno pobořit v obci 13 domů nevhodných k obývání (byly to čp. 9, 11, 16, 25, 29, 30, 33, 34, 36, 37, 43, 57, 63). 6. března 1947 na počest výročí narozenin T. G. Masaryka byla večer na kopci za školou za velké účasti místních obyvatel zapálena vatra. Zpívaly se národní písně, zvláště ty, které pan prezident míval v oblibě. Divadelní ochotníci za vedení učitele Baláče nastudovali divadelní hru "Bártova pomsta" od J. Hory. Přestavení hry se konalo 30. dubna 1947 v sále Žouželkovy hospody. 11. května pak byla uspořádána velká slavnost a před budovou Obecní školy se světila "Lípa Svobody". Počátkem roku 1947 bylo projektováno zalesňování v katastrálním území obce Útěchov. Projekt navrhoval zřízení lesní školky na severozápadním svahu Kamenného vrchu o výměře kolem 1 ha. Dle projektu měla lesní školka produkovat sazenice lesních stromků pro oblast asi 560 km2 velkou. Měly se zde pěstovat také sazenice stromů pro osázení břehů v povodí říčky Třebůvky. Vedením lesní školky byl pověřen místní občan. V roce 1947 v létě nastává velké sucho. Obilí toho roku bylo podprůměrné, okopaniny velmi špatné, nedostávalo se píce pro hospodářská zvířata, což mělo za následek prodej dobytka. Žně začaly už koncem měsíce června. Na podzim zemědělci zasévali s obavou, zda zrno ve vyprahlé půdě vůbec vzejde. Na podzim zřídil z vlastní iniciativy a s pomocí darů místních občanů řídící učitel Baláč "Obecní lidovou knihovnu" se 76 svazky knih. V roce 1947 se narodilo 9 dětí (6 chlapců a 3 dívky). Únorové události v roce 1948 proběhly v obci Útěchov klidně. V dubnu byl zrušen obchod místního živnostníka a jeho obchod převzalo okresní družstvo Jednota. 16. května 1948 v rámci oslav třetího výročí Květnové revoluce byl pod záštitou ONV v Moravské Třebové odhalen památník padlým hrdinům Sovětského svazu (původní pomník padlým z I. světové války). 30. května 1948 se v obci konaly volby do NS. Po volbách byl zvolen v obci "akční výbor". K 30. červnu 1948 bylo zalesněno 45 ha pastvin. Spolek dánských lékařů mezinárodního ČK provedl očkování mládeže proti tuberkulóze. Očkování bylo provázeno velkým zájmem místních občanů. Očkováni byli občané ve věku 1-20 roků. Na podzim roku 1948 byl vysázen nový ovocný sad na školní zahradě. Zasloužil se o něj řídící školy, který za pomoci školní mládeže vysadil 73 ovocných stromů. V roce 1948 se narodilo 6 dětí (5 chlapců a 1 dívka). V roce 1949 byla v obci založena myslivecká společnost "Lišák". V listopadu 1949 žáci místní školy nacvičili pod vedením řídícího Baláče divadelní hru "Krakonošova medicína", se kterou slavili úspěch při představeních v Útěchově, Boršově a Dlouhé Loučce. Rok 1950 začíná vesele "Maškarním bálem", který pořádal místní Sokol. Začátkem měsíce března v roce 1950 bylo provedeno sčítání lidu spojené se soupisem domů a bytů, zemědělských, průmyslových a živnostenských závodů. V obci bylo sečteno: 67 bytů, 4 živnostenské závody, 16 zemědělských závodů do 5 ha, 22 s více než 5 ha až 15 ha, 222 obyvatel (z toho 108 mužů a 114 žen). V měsíci srpnu proběhla oprava silnice procházející obcí Útěchov. Automobilová doprava musela být zastavena. 30. srpna 1950 provedl v našem katastru Ing. Hlaváček z Prahy vodohospodářský výzkum. Denní spotřeba vody v obci byla 44210 litrů tj. 0,51 l za vteřinu. V roce 1950 se narodily 4 děti (2 chlapci a 2 dívky). V roce 1951 se narodilo 6 dětí (2 chlapci a 4 dívky). V lednu 1952 nacvičili a sehráli divadelní ochotníci z Útěchova divadelní představení od A. Jiráska "Vojnarka", které hráli pak v dalších obcích, kde sklidili velký úspěch. V březnu 1952 vysílá MNV delegaci místních občanů do Prahy k ministru vnitra, aby projednali výdej potravinových lístků pro zemědělce obhospodařujících pozemky o výměře od 0,50 ha do 1 ha (v kronice není uveden výsledek jednání). Začátkem měsíce května 1952 napadlo hodně sněhu. Kvetoucí ovocné stromy byly obaleny sněhem. Ovoce však toho roku bylo dosti, neboť sníh kvetoucím stromům neublížil.
Měnová reforma v roce 1954 měla v obci Útěchov klidný průběh. Brzy z jara roku 1954 započala výstavba místního rozhlasu. V den voleb do MNV zaznívaly obcí první tóny rázného pochodu. Končí tak služba obecního sluhy, který s bubínkem oznamoval zprávy MNV občanům obce. V měsíci červnu 1954 postihla obec při bouři větrná smršť, která v páse širokém kolem 20 metrů poškodila porosty obilí a brambor. Ovoce toho roku bylo dostatek.
Mezi občany roste zájem o pěstování včel. V obci přibývají nové včelíny. V roce 1954 se narodilo 7 dětí (4 chlapci a 3 dívky). Na jaře 1955 byla opravena místní komunikace v obci.
Po nedostatek pracovních sil se místní zemědělci brání pěstování lnu, i když se mu ve zdejším kraji vždy dobře dařilo. Marně se dovolávají přidělení potřebných traktorů, které by jim pomohly k intenzívnímu hospodaření. Pro dodavatele mléka se opět zavádějí knížky dodávek.
Místní tělocvičný spolek Sokol končí svou činnost pro nedostatek mládeže. Rok 1955 byl celkově neúrodný vlivem špatného počasí. Poprvé se toho roku objevila na porostech brambor mandelinka bramborová. Čtyři děti z obce onemocněly infekční žloutenkou. V říjnu roku 1955 začíná MNV nábor místních zemědělců do JZD, o výhodách společného hospodaření uvědomovali jednotlivce aktivisté ze školského a finančního odboru ONV z Moravské Třebové. Založení JZD tak vzrušilo jinak klidnou obec. V roce 1955 se narodilo 5 dětí. Na jaře v roce 1956 již obec plně žila prací v JZD. Scelené lány vyžadovaly výkonnější stroje. Byl zakoupen traktor značky Zetor 25 s vlečkou, senomet, zrnomet, šrotovník, 2 secí stroje, řepák a 2 hnojné drážky. Ze stodoly byl adaptován kravín pro společné chování dobytka. Pro rozšířený chov drůbeže byla postavena zděná drůbežárna. Jarní mrazy sežehly v sadech květy a v tomto roce nebylo žádného ovoce. Úroda obilovin byla také slabá. S těžkým srdcem daroval každý zakládající člen družstva ze svého potřebné množství obilí pro jarní setbu. Členové družstva pracují zdarma a dobrovolně se svými potahy a nářadím. Družstvo tehdy vlastnilo 26 krav, 11 koní, 3 prasnice a 6 selat. V letních měsících roku 1956 byla provedena oprava místní školy. Byly vyměněny okna, dveře a podlahy, které byly napadeny dřevomorkou. Započalo se s adaptací budovy bývalého mlýna čp. 45 na kulturní dům obce. Brigádně bylo odstraněno rumisko kolem budovy. Ve stavebních pracích se však nepokračovalo pro nedostatek stavebního materiálu. Koncem roku 1956 byla svépomocí dokončena stavba nového kravína za vydatné pomoci patrona místního JZD Vojenské školy Jana Žižky z Moravské Třebové. V roce 1956 se narodily 2 děti. V roce 1957 už místní JZD obhospodařuje 178 ha zemědělské půdy z toho 132 ha půdy orné. Družstvo zůstává menšinové a snaha o jeho rozšíření je zatím marná. Pracovní morálka není dobrá. Mechanizační práce se stroji vykonává na požádání STS z Dlouhé Loučky. Plánované výnosy obilí nebyly docíleny pro jarní sucho a deštivé počasí o žních. Byly přikoupeny nové stroje. Plánovaná jednotka byla 8 Kč. Velké nedostatky jsou ve špatném odměňování družstevníků. Z důvodů nedostatečné účetní evidence nebylo možné zjistit kolik nákladů si jednotlivé zemědělské produkty vyžádaly. V roce 1957 se narodilo 5 dětí. V roce 1958 se narodily 3 děti. Během roku 1959 bylo vloženo do družstva dalších 43 ha zemědělské půdy od 9 nových členů družstva. Počet členů družstva je 36 a průměrný věk družstevníků je něco přes 40 roků. Přes počáteční nedostatky se začíná družstvo upevňovat. Protože se pozemky družstva v převážné míře rozkládají na svažitých terénech je družstvo zařazeno jako bramborářské. V plnění dodávek se v okresním měřítku umístilo na 3. místě. V celostátní soutěži o největší počet ovesných jednotek na 1 ha orné půdy se družstvo z 260 soutěžících umístilo na pěkném 40. místě. 31. srpna 1959 vypukl v přístřešku kravína požár, který se za velmi suchého počasí rychle rozšířil. Stěží se podařilo zachránit ustájený skot. Tenkrát shořelo 14 vagonů sena a škoda na majetku byla odhadnuta na 200000,- Kč. Na porostech brambor se toho roku rozšířila mandelinka bramborová a úroda tím velmi utrpěla. V roce 1959 dosáhly stavy skotu 143 kusů z toho 48 dojnic, stavy prasat 128 kusů z toho 15 kusů prasnic. Drůbeže bylo 480 kusů z toho 474 nosnic. Dále družstvo vlastnilo 9 koní. V roce 1959 byl zrušen okres Moravská Třebová a územní reorganizací oblastí byl začleněn do okresu Svitavy a ke kraji Hradec Králové. V roce 1959 se narodily 3 děti. Koncem měsíce ledna v roce 1960 nezvykle silná sněhová bouře za vydatné pomoci větru navála vysoké sněhové závěje, které způsobily problémy v silniční dopravě. V tomto roce byla postavena za brigádnické pomoci občanů nová autobusová čekárna. V roce 1960 se narodily 3 děti. V březnu roku 1961 proběhlo sčítání obyvatelstva. K tomuto datu bylo v obci Útěchov 242 obyvatel, 56 obytných domů s 64 byty. Občané vlastnili 7 elektrických praček, 60 radiopřijímačů a 5 televizorů. V prodejně potravin byla zřízena samoobsluha. Rokem 1961 končí kronika obce, ze které byly od roku 1945 čerpány výše uvedené údaje.
Historie obce v letech 1961 - 2001
Zemědělské družstvo v Útěchově končí svoji činnost v polovině šedesátých roků. Jeho majetek přešel pod Státní statek v Moravské Třebové. Ten v Útěchově provozoval budovu kravína pro chov dojnic. Pole byla zacelena do velkých lánů a byla převážně využívána k pěstování obilí, řepky, kukuřice a porostů určených ke krmení dobytka. V polovině sedmdesátých let byl v obci postaven nový vepřín. Po ukončení činnosti Státního statku v letech 1991 - 1992 zůstala budova kravína dlouhou dobu nevyužita. Od roku 2000, kdy jej zakoupila firma Duha z Moravské Třebové tam provozuje velkoobchod s minerálními vodami. Objekt vepřína byl částečně využíván k chovu vepřů. V současné době je budova nevyužita a není ani vlastníkem udržovaná. Její stav působí rušivým dojmem na ostatní občany, kteří projíždějí naší obcí. Jako torzo působí nedokončená hala, podnikatele ze Svitav, která stojí v těsné blízkosti těchto hospodářských budov. Ve školním roce 1976-1977 skončila výuka v místní základní škole z důvodů malého počtu místních žáků. Děti z obce teď dojíždějí do Moravské Třebové. V budově základní školy byla zřízena mateřská škola. Po volbách v roce 1976 byl v obci Útěchov zrušen MNV a obec se stává součástí Moravské Třebové na dalších 14 roků. Šedesátá až osmdesátá léta znamenaly pro naši obec stagnaci jejího rozvoje. Mladí lidé odcházeli žít do blízké Moravské Třebové, kde měli možnost zaměstnání a získání bytu. V obci zůstávají starší lidé. Počet trvale žijících obyvatel klesl na 160. Od roku 1945 do počátku osmdesátých roků, bylo v obci likvidováno 25 obytných domů, nově postaven 1, trvale osídleno 49 domů a 5 neobydleno. Rozhodnutím tehdejších úřadů byla naše obec zařazena jako zániková a nebyly zde stavebníkům poskytovány dotace na rodinnou výstavbu. Přibližně v polovině osmdesátých let se situace začíná pomalu měnit. Roste zájem o stavby rodinných domků v naší obci. Během posledních sedmnácti roků se v naší obci postavilo 13 nových rodinných domů a dalších 10 jich bylo zrekonstruováno. S rozvojem výstavby nastávají problémy v zásobování místních domácností elektrickou energií. Elektrické závody Hradec Králové nechtěly povolit připojení dalších spotřebičů v domácnostech z důvodů přetížení elektrické sítě. Problémy nastávají i se zásobováním pitnou vodou. Obec je z velké části napojena na 100 roků starý vodovod, který zásoboval pitnou vodou část Moravské Třebové z vodních zdrojů v Dlouhé Loučce. Staré potrubí bylo často poruchové. V roce 1985 se dokonce při jarním tání dostaly do vodních zdrojů fekálie z polí v okolí Křenova. Občané byli ponecháni, aby si pitnou vodu opatřili sami dle svých možností. Obec začíná doplácet na posledních 40 roků, kdy nebyly žádné investice do místní infrastruktury.
Počátkem roku 1990 bylo Městským úřadem v Moravské Třebové rozhodnuto vybudovat v katastru obce Útěchov skládku toxických odpadů z barevny podniku Hedva, Moravská Třebová. Pro přírodu v blízkém okolí obce by to znamenalo velkou ekologickou zátěž. Většina místních občanů se stavbou skládky nesouhlasila. Představitelé občanského výboru v Útěchově začali vyjednávat s příslušnými úředníky na městském úřadě o zastavení plánované skládky, ale bezvýsledně. Proto se občanský výbor v Útěchově rozhodl požádat Městský úřad v Moravské Třebové a Okresní úřad ve Svitavách o osamostatnění obce Útěchov. Na veřejné schůzi pak většina občanů obce tuto žádost podpořila. V měsíci listopadu roku 1990 proběhly v obci komunální volby, při kterých bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo. V počátcích existence neměla obec potřebné finanční prostředky k investování do obnovy místní infrastruktury. V roce 1992 byla vybudována nová trafostanice, která odstranila přetížení elektrické sítě v obci. Pro místní děti bylo v roce 1990 až 1991 vybudováno nové dětské hřiště v blízkosti hasičské zbrojnice, která už neslouží k původním účelům a byla přebudována na klubovnu, kde je možnost zahrát si stolní tenis. V roce 1996 byl nově postaven silniční most přes říčku Třebůvku, který přispěl k bezpečnosti silniční dopravy v obci. Při stavbě mostu byla silniční doprava odkloněna na provizorně postavený most přes Třebůvku, který svou polohou zapříčinil v měsíci červnu při vydatných dešťových srážkách, rozlití Třebůvky a zaplavení několika objektů. Nejhůře byla postižena budova místní firmy, krátce předtím nově zrekonstruovaná. Voda zaplavila její dílny a napáchala škody na strojním vybavení. Majitelům sousedního rodinného domu podmáčela bytové vybavení a zničila elektrospotřebiče. V okolních domech byly zaplaveny sklepy a hospodářské budovy. V roce 1996 byla schválena urbanistická studie obce, která nasměrovala její další rozvoj. V roce 1997 je nově zrekonstruována autobusová čekárna a její okolí, dále proběhla výstavba nového mostu přes hřebečský potok v severní části obce. Jeho výstavba byla nutná z důvodů, že původní most měl nedostatečný průtok a při silnějších dešťových srážkách se potok vylil a pravidelně zaplavil blízké zahrady. Při stavbě mostu byl terénními pracemi upraven pozemek rozkládající se podél potoka, který byl při častých záplavách podmáčen. Bylo provedeno zpevnění částí místní komunikace na most navazující. V roce 1998 proběhla celková rekonstrukce hospodářské budovy mateřské školy, která byla v havarijním stavu. Nově zrekonstruovány byly dva mostky přes říčku Třebůvku. V roce 1998 proběhlo zpracování projektové dokumentace I. etapy plynofikace obce. V roce 1999 byla rozšířena místní komunikace v obci, která prochází severní částí Panského vrchu. Odtěženo bylo mnoho kubíků zeminy, aby se mohla postavit opěrná zeď, která brání sesuvu půdy ze svahu na místní komunikaci. Svah byl očištěn od náletových keřů a oset travním porostem. V roce 1999 se započalo s výstavbou přivaděče plynu od Moravské Třebové pro celkovou plynofikaci obce. V roce 2000 proběhla rekonstrukce střechy budovy mateřské školy a výstavba místního bezdrátového rozhlasu. V tomto roce proběhlo zpracování II. etapy plynofikace obce. Z důvodů velkého zájmu o stavební parcely je vybrán vhodný obecní pozemek v lokalitě za školou a na něm je k dispozici 15 nových stavebních parcel. Na podzim roku 2000 provedla stavební firma prohloubení koryta říčky Třebůvky v katastru obce a v jižní části obce byl obnoven původní splav. V roce 2001 proběhla plynofikace obce, která byla dokončena v podzimních měsících roku. Do konce roku se připojilo 15 domácností. Všechny tyto investiční akce, které obec v průběhu uplynulých 10 roků realizovala, byly hrazeny buď v plné výši z finančních prostředků obce, nebo se obec podílela na úhradě poměrnou částí a zbývající finance jí byly přiděleny po projednání žádostí, v rámci státních dotačních titulů příslušných ministerstev. Od roku 1994 jsou zaměstnáni na obci místní občané, kteří jsou vedeni na Úřadě práce jako nezaměstnaní. Jedná se o sezonní práci od měsíce března do konce roku. Pracovníci veřejně prospěšných prací se starají o udržování pořádku na veřejných prostranstvích, likvidaci černých skládek, hlavně v okolí komunikace, prořezání lesního náletu v obecním lese. V létě sečou travní porosty, starají se o nově vysázené aleje stromů, pravidelně každý rok vyčistí koryto říčky Třebůvky v obci. Opravili také starou kamennou opěrnou zeď u bývalého Lenního dvora, každý rok na podzim shrabou a spálí listy jírovců, které není možné chemicky ošetřit proti klíněnce, protože stromy stojí na březích Třebůvky a mohlo by tak dojít k otravě ryb v říčce a následně v Boršovském rybníku. Jejich práce podstatně změnila celkový vzhled obce. Už nejsou na jaře, kdy zmizí sníh, vidět na mnoha místech v obci příšerná zákoutí, kde se po dlouhé roky odkládaly nepotřebné věci. Kulturní život obce se nemůže plně rozvíjet, protože v obci chybí vhodná budova, kde by se mohly pořádat různé kulturní akce. V létě se už poněkolikáté na počátku prázdnin pořádají akce pro místní děti "Útěchovské dětské dny". Součástí akce je turnaj žáků v kopané, pro malé děti jsou uspořádány různé hry a občerstvení, zaskákat si mohou na nafukovacím hradě. Pro dospělé večer hraje k tanci oblíbená hudební kapela. Akce probíhá na místním dětském hřišti a je už tradičně navštěvována i občany z okolních obcí. V 2001 pořádala obec poprvé ve spolupráci s místní mateřskou školou Mikulášskou nadílku a na dárky pro děti přispěli i místní podnikatelé.
V roce 2001 se narodili v naší obci dvě děti, chlapec Martin a dívka Zuzanka. Svým narozením dávají Útěchovu naději, že se v dalších letech, které teprve přijdou, bude v naší obci dobře dařit jejím občanům, budou tady chtít žít a budou tady rádi žít.
